Slovníček pojmů

Seznam různých užitečných informací dovedně maskovaný jako slovníček pojmů. Spoustu z nich používáme tak často, že už jsme zapomněli, že je ostatní lidé neznají. Proto je tu krátký přehled:

Věkové kategorie

v našem oddíle jsou v současnosti kluci od šesti vlastně až do sedmadvaceti let. Skauting je pouť na celý život. Rozlišujeme ale následující věkové kategorie:

  • Vlčata - nejmladší kluci od první třídy do cca. jedenácti let. V rámci našich schůzek máme ještě mladší a starší vlčata, s předělem někde uprostřed.
  • Skauti - kluci od dvanácti do patnácti let. Aby to nebylo jednoduché používá se označení "skauti" také pro všechny kategorie dohromady.
  • Roveři - mládežníci od šestnácti do osmnácti. Roveři už nemají pravidelné schůzky, ale začínají pomáhat s vedením oddílu.
  • Vedoucí - dospělí nad osmnáct let, kteří aktivně vedou oddíl nebo jeho družinky.
  • Oldskauti - dospělí libovolného (a často velmi vysokého) věku, kteří již oddíl předali dál a teď nostalgicky vzpomínají, jaké to v něm bylo krásné.

Uvedené věky jsou pouze orientační - vždy záleží na schopnostech každého člena. Proto není dobré "postaršovat" nebo "omlazovat", aby mohl dotyčný chodit na schůzku v konkrétní den. Skauti se budou u vlčat nudit a vlčata u skautů nezvládnou náročnější program. A pokud byste například uvažovali o vstupu Vaší dcery do spřáteleného oddílu Argiope, tak věkové kategorie pro dívky jsou: světlušky, skautky, rangers (nebo roverky), vedoucí a oldskautky.

 

Povinné věci

jsou věci, které by měl každý člen mít s sebou povinně na každé schůzce nebo akci. Nováčci si je samozřejmě můžou pořizovat postupně. Za nošení povinných věcí lze většinou také získávat body do etapky. Mezi povinné věci patří:

  • Tužka a zápisník - pro zapisování všeho důležitého a na různé hry.
  • Stezka - malý sešit, který dostane každý nováček a obsahuje spousty úkolů pro učení a sebezdokonalování. Na schůzkách a výpravách ji budeme často plnit.
  • Šátek (ne krojový) - na hry.
  • KPZ - tu má nosit každý správný skaut.
  • Uzlovačka - tlustší šňůra bez roztřepených konců. Hodí se nejen na nácvik uzlů.
  • Nůž - nedoporučuje se pro mladší vlčata, která se mají domů vrátit se stejným počtem prstů.

 

Etapka

nebo také etapová hra, je hra kterou hrajeme delší období, postupně po etapách. Máme celoroční etapku na schůzkách a pak celotáborovou etapku na táboře. Etapová hra má vždy nějaké téma a příběh, v jehož duchu se nesou jednotlivé dílčí hry. Často si bereme náměty z různých dobrodružných knih. V jednoduchých etapkách se sbírají body nebo se postupuje po hracím poli, ve složitějších je možné nakupovat suroviny, obsazovat území a soupeřit s ostatními. Na konci roku nebo tábora je pak velké vyhlášení vítězů a jejich odměnění.

 

KPZ

neboli kápézetka, čili Krabička Poslední Záchrany (nebo podle zlých jazyků Krabička Plná Zbytečností) je malá krabičky s užitečnými drobnostmi, které se mohou hodit v případě nouze. Měla by být co nejmenší - staří mazáci se vejdou do krabičky od Energitu, méně ambiciózní mohou sáhnout po nejmenší z plastových krabiček na jídlo. Kápézetka obsahuje:

  • Sirky - nejlépe s navoskovanými hlavičkami. Normální sirky se rády ztrácejí a bez ohně je smutno a zima, proto je toto nejpoužívanější součást KPZ. V moderní době je možné je nahradit miniaturním zapalovačem - ale pouze s elektrickým škrtátkem, klasický kamínek zvlhne a je k nepotřebě.
  • Papír - na psaní a zapalování.
  • Špaček tužky - na psaní. Nebo nově náplň do propisky (nějaká nevytékavá).
  • Vlepený papírek s telefony - mobily na rodiče a domů. Velmi užitečná věc zejména u vlčat.
  • Trocha peněz - podle věku a zodpovědnosti. Pár korun pro vlče, co utrácí za sladkosti, klidně dvoustovka pro rovera, který za ní projede půl republiky. Vhodné jsou i mince do telefonních automatů.
  • (Zavírací) špendlíky - když se roztrhne bunda a podobně.
  • Svíčka - jako zdroj světla při prozkoumávání temných podzemí. Méně romantickou alternativou může být miniaturní baterka.
  • Náplasti - na bolavé nožičky.
  • Provázek nebo kousek drátu - když něco upadne.
  • Další užitečné věci - dle vlastního uvážení a použitelnosti. Klasické jsou: knoflíky, nit a jehla, připínáčky, březová kůra, křída, poštovní známka, nožík, ...

Je třeba pamatovat na to, že KPZ je určena na okamžiky nouze, které nenastávají zase až tak často. Karton sirek zabírající půl batohu není zrovna užitečný. Všeho s mírou.

 

Výpravy

mají nezastupitelné místo ve skautské výchově. Vyrážíme proto často do přírody, ale nevynecháváme ani zajímavá místa ve městech. Základní typy výprav jsou následující:

  • Jednodenka - výprava trvající jen jeden den. Vyráží se obvykle mezi osmou až devátou hodinou s návratem okolo 18 hodin. Jezdíme obvykle vlakem do dosažitelného okolí Prahy.
  • Družinovka - je jednodenka, jíž se účastní pouze členové jedné družiny (ale občas se spojí třeba dvě družiny vlčat dohromady).
  • Oddílovka - je jednodenka pro všechny členy oddílu (vlčata, skauty i rovery). Protože se oddílovky netěšily příliš velké oblibě, hlavně kvůli různé vzdálenosti, kterou jsou jednotliví členové schopni ujít, byly vesměs vytlačeny ve prospěch družinovek.
  • Vícedenka (dvojdenka, trojdenka, ...) - je výprava trvající více dní (dva, tři, ...). Jezdíme do vzdálenějších krajin a téměř vždy celý oddíl najednou. Spíme obvykle v pronajaté klubovně nebo jiné budově, můžeme proto jezdit i v zimě.
  • Puťáček - je putovní vícedenka, kde se spí pod stanem. Všechny věci si neseme v batohu na zádech, vaříme na vařičích nebo ohni a když je krásně nepotřebujeme ani stan. Protože je docela náročné nosit celý den těžký batoh, jsou velké puťáky pouze pro skauty a starší. Starší vlčata se ale mohou těšit na dvoudenní minipuťáček.

 

Jídlo na výpravách

se volí podle délky výpravy (a samozřejmě apetitu každého člena):

  • Na jednodenky - si bere každý svou svačinu sám. Obvykle není čas nic vařit nebo kupovat, proto jsou doporučené všemožné variace na obložený chléb a samozřejmě nějaká zeleninová příloha. K pití přijde vhod (ochucená) voda a v zimně neuškodí termoska s čajem.
  • Na trojdenky - si bere každý páteční večeři (podobnou jednodenkové svačině) a něco na všechny snídaně. Na snídaních vše dáme dohromady a pak společně okoušíme různé příchutě. Ideální jsou domácí buchty, které dotyčnému všichni snědí. Nemáte-li čas péct, jsou klasickou alternativou buchtičky 3x3 ze supermarketu. Nevíte-li kterou příchuť vybrat, kupte tvarohové, ty chutnají Shalimu. Ostatní jídla jsou společná, vařená ze zásob nakoupených vedoucími. Vaří buď vedoucí, nebo nově na místě tvořené družiny, aby se všichni naučili kuchařskému umění.
  • Na puťáčky - je to různé. Klasicky jde každý sám za sebe se všemi jídly, ale mohou se tvořit libovolné skupinky. U vlčecího minipuťáčku většinou nakupují vedoucí. Pozorně čtěte pozvánku.

Kreativitě, stejně tak jako osobním chutím se meze nekladou, ale ručí si za ně každý sám (10kg sladkostí za nikoho vedoucí nosit nebudou).